To jsme my, který zkou?íme nápady
jsme to my, kdo chce zbourat to prázdno v lidech
To jsme my, který mìníme zásady
jsme to my, kdo chce najít v ka?dým trochu ?tìstí

To jsme my, starý trhaèi fáborù
jsme to my, kdo chová se v?dycky jinak
To jsme my, sbírka pochybnejch názorù
jsme to my, samozvaný hledaèi ?tìstí

To o co jde to není pøece pozlacený jmelí
To o co jde to není jenom nekoneèný snìní
jenom snìní

Jsme zapálený, okouzlený, pøedurèený
poskládat støípky v du?i
Omámený, odsouzený k pøesvìdèení
o síle kterou tu?í?
Jen rukou chtìl bys mávnout

To jsme my, máme vlastní zákony
jsme to my, kdo tì nutí pøiznat si jak ?ije?
To jsme my, mo?ná tak trochu bláhový
jsme to my, samozvaný hledaèi ?tìstí

To o co jde to nejsou nade dveøma starý podkovy
No o co jde tak zkuste aspoò jeden den být
takový jako my

Jsme zapálený...

Vím je to vìc nálady tím ?e stoupne? do øady
dá? poznat jak svýho já se bojí?
Vím je to dost divoký tím ?e mìní? nároky
dá? poznat jak pøed sebou si stojí?

To o co jde...

Jsme zapálený...

Zvlá?tní gang tichej sbor co nenosí kvér
Místní ?éf je velkej mág a eskamotér

S.O.S významný
S.O.S ozve se jen záznamník

Myslí, ?e tì znají, tak si pustí ?ilou
Myslí, ?e ti rozumí, daj ti celou bílou
Bláznivej klaun Ferdinand si hraje s mrtvou ?ábou
usmívá se deviant vajgly voní trávou

Prázdnej bank krutej smích ho nenaplní
Vlídnej král je bez ?ezla a bez koruny

S.O.S...

Nazdar co má? na srdci pivní lokaji
jsi jak kolovrátek
Brzdi s tou svou onucí nebo pùjdem ven
tam ti to spoèítám
U? dost bylo nesmyslù blbejch dohadù
jestli je dnes pátek
Koukej nejsem ?ádnej vùl ví? co v tenhle den
èlovìk dìlat má

Ka?dej má svùj nápoj Bohù
Vodku, Becher nebo Jim Beam
Fernet a zelenou k tomu
pivo rumem zapíjí

Páteèní flám
jen se pøidej k nám je?tì nechcem domù
Páteèní flám co bys ho nedotáh
Páteèní flám
tak se pøidej k nám je?tì nechcem domù
Páteèní flám zas budeme spát v botách

Nazdar nech si øeèi svý o tom co se smí
teï u? bez poznámek
Brzdi nejsme za chytrý v?dy? se dohodnem
proè se zavírá?
Tak dost jenom zaclání? pøijmi pozvání
dej si s náma d?bánek
Koukej to je k nasrání ber to obchodnì
v?dy? si vydìlá?

Ka?dej má svùj nápoj bohù...

Páteèní flám...

Zámek je domov kterým bloudím po chodbách
Dál jenom zbývá pøejít závìreènej práh

Dvanáct pokojù v?ichni u? znají
pro oèi zvìdavý není to cíl
jen ten poslední svùj obsah tají

Léta tøináctou komnatu strá?í?
hlídá? ukrytej klíè
Pùlnoc odbyla z obrazu schází?
odmyká? jako kdy? ví?
?e jsi pro mì v?ím

Tisíce nocí která z nich je vlastnì tvá
Obrazy v síni v jednom dívka zakletá

Dvanáct pokojù...

Èekání u vìènejch dveøí na tvùj soud
Dobøe ví? ?e jsi mou tøináctou komnatou

Za vra?du dnes fe?áckej kriminál
za názor døív jsi hoøel na hranici
To dìjin bìh v?emu dvì strany dal
ka?dej má pocit ?e je pøísedící

Loutky na nitkách
Soudí osud sám

Tak jak táhne bloudí? ?achovnicí
a? si pì?ák nebo bílej král
Konèí? prázdnej èeká? na krabici
nìkdo pì?ák jinej bílej král

Lovec i zvìø vítìzství nebo mat
v?dycky jsi jenom patník na krajnici
Konec je v?ech nedá se o nìj hrát
a? u? má? hrobku nebo ?ibenici

Loutky...

Tak jak táhne...

Uma?tìný vlasy mu øídnou
?pinavìj?í sotva být mù?e
starej køivák páøe svìdectví
ze ?vù pohaslý slávy

V bufetech nádra?ních dneska hledá
dávnej èas kdy øíkával si Adrian
chytá dech ptá? se proè ?ádná vìda
tráva chlast v tom jedu øíkal tvrïák Adrian

Zbyl tady poslední z øady
Vrak doby pomník ob?aloby

Zrezavìlý lebky ti kývnou
?alostný jsou na pásku z kù?e
druhou stranou tváøe sobectví
svojí rockový mámy

Skvìlý dny s partou jít to se ?ilo
zápìstí zdobil náramek z pyramid
podivný dìdictví co z nìj zbylo
pro ?tìstí prsten z hadù
kterej nejde roztavit

Zbyl tady...

Proè jsi vlastnì postavil ty nekoneèný schody
s koncema do nebe a do hluboký vody
Uprostøed jsi zastavil a sílu stoupat nemá?
z pohledu pod sebe pro zmìnu strachy bìlá?

Stojí? dál nejde? jasný tøese? se vo nohy
Platí? kam vejde? za svý komplexy ubohý

Pøi èem jsi se unavil bojí? se ka?dý zmìny
je z tebe lakomec a otrok vlastní ?eny
Jakoby ses popravil na cestì z práce domù
a èekal na konec pod listím uschlejch stromù

Nìmý a slepý ráno ubírá krátkej díl
Pøe?ít a projít bránou
veèer je cíl jen?e den jsi zahodil
Hluchýmu není dáno dìlá? ?e nely?í?
z hodin je nasbíráno
tisíce dní který spánkem ledovým spí?

Zlobí tì teï návaly do hlavy
za v?ím je tvùj ?ivotní styl
Z rebelskejch let pro svoje obavy
pro?il's jen pùl jakej jsi byl

Proè jsi vlastnì postavil...

Nìmý a slepý ráno...

Má? v oèích plamínky záhady
dá? úsmìv pro trochu nálady
zná? kouzlo kterým vìci zlomí?
proè slzy roní?
Jse? mojí princeznou z obrázku
vìø mù?em zahrát si na lásku
chce? nic to není jen propast mámení
sledkej pád do ní

Cítím horkost tvou cítím
Vratkej ?ár co souhlas znamená
Svítí? jak hvìzda na nebi svítí?
mo?ná se nebesa zøítí na moje ramena
u? padaj

Pojï jsi jak motýlek v notýsku
loï která uvízla na písku
Hoï za hlavu v?echno co bolí a nepovolí
Jsou léta panen a medvídkù
jdou dnes u? jinou má? nabídku
Tvou hlavu zmìní ta propast mámení
sladkej pád do ní

Hladit vlasy tvý
chci jenom hladit vlasy tvý
Neøíkej ne v?dy? to se smí
co tenhle dotyk napoví
Tvý du?i ply?ový

Pus? mì dál lásko má nevydr?ím a? do setmìní
v?dy? ten tvùj nehlídá jen se neboj odhalení
Nevnímá netu?í ?e se kradu k tobì domù
nikdo nás neru?í vypustil jsem armádu slonù

To co je na oèích jako kdy? není
To co je nejvìt?í a to mi vìø
Já jsem Hanibal

Kdysi jsem neuspìl
kdy? jsem zkusil vyplenit Øím
Pøiznávám teï bych chtìl
k tobì vejít poznat tvùj klín
Okouzlen pokou?ím
svoje ?tìstí to u? tu?í?
Ka?dej den nalíèím
stovky pastí na tvojí du?i

To co je na oèích...

Útoèím nemo?ný nevzdávám
pochopí? co je mùj autogram
Útoèím nemo?ný nevzdávám
do citù vypálím monogram

Høebeny hor dokázat pøejít
vyu?ít chvil momentu pøekvapení
V andìlskej chór vzdechy se zmìní
kdy? tenhle cíl dojde svý neplnìní

Koèovnej rod proudí v ?ilách je to znát
Dìdiènej kód co se ozval tolikrát

Jsi jak posedlá dravá holka smìlá
kdo tì osedlá vlèice osamìlá
V?eho u?ívá? v?dycky napoprvé
a pak utíká? volá tì hlas krve

Neumí? lhát rovnou øíká? nech mì jít
Nezajímá tì cos mohla v?echno mít

Jsi jak posedlá...

Fámy se táhnou jako zástup èernejch vran
kde se tu platí jak je cena vysoká
Øíkáte dobrý tak jsme do?li ptám se kam
snad vzal nás proud a studí voda divoká

Kde komu úèty skládá èeho se nedostává
Bláznùm víry

Se svojí kù?í chodit na trh bez ptaní
ve válce rù?í hledat marný poznání
Nevì?et hlavu maska úsmìv smutnej klan
nudit se v davu jeden z vás a pøece sám

Na co jde sáhnout co se zbortí do v?ech stran
v?echno co ztratí? nikdo víc ti nevrátí
Pøidá? se do hry potom pozná? je to klam
nìkdo tì shodí jen se zády obrátí

Kdo komu úèty skládá...

Mívá? svý krátký chvíle kdy tì znám
tvý krámy vete? skvosty sádru porcelán
Hlídá? mý noèní cesty ke hvìzdám
poznámky dvojsmyslný rázem poslouchám

Tu?ím nìjakou zradu neèekej mùj dík
Tu?ím nìjakou zradu proè ten smích
co dá? mi na pomník
Tu?ím nìjakou zradu byl jsem sladkej fík
Tu?ím nìjakou zradu teï mi øíká?
vá?nej trpaslík

Toulání ve snech nìco napoví
u? dávno neslýchám tvý slova medový
Soused se svou ?enou jeèí v podkroví
za pár let budem mo?ná taky takový

Tu?ím nìjakou zradu...