Ve spárech mokøin a ?edavých blat,
v odrazu jezer tak ledovì èirých,
holé èní kmeny do smuteèních øad,
za?edlé tváøe mtrvých i ?ivých.
Tesklivá píseò vody co se dere,
skrz srdce hor do dáli se táhnoucích.
Ledové kapky tu padají z nebe,
pøetì?ký pohled do slz vìènì kanoucích.

Ref:
Zemì slz - zèernalá du?e ve smutném objetí.
Zemì slz - utichlo srdce pod tíhou ?alu.
Zemì slz - v peøejích èerných, poslední vzepìtí.
Zemì slz - pod vodní hladinou, strnulých svalù.

Bezelstné oèi v hlubinì mizí,
uvadá slunce, usíná den.
Oèi tak vzdálené, pohled tak ryzí.
Nezaznìl výkøik a nezazní sten.
Konec je poèátek, vìèný kruh bytí,
cestuje du?e do vesmírných sfér.
Pøíli? ji? tí?ily okovy ?ití,
marné jsou slzy èerné jak tér.

Zvíøený prach nebeských cest se s ránem budí.
Tesklivý ptaèí køik vítá mé probuzení.
Po magickém snu jsou raná chladná a zemì studí.
Vytr?ený paprsky svìtla ze spárù okouzlení,
jsem sám...

Kotyz - volání v dusotu kopyt,
Kotyz - ve vìtru zní...

Obraz pøed oèima jasný mi zvolna mizí.
Mizí v ?edi mlh, v oparu zapomìní.
Ké? by del?í byl ten sen, chci zkrotit touhu ryzí,
nebo chtìl bych do dna vypít pohár nevìdìní.

pozn.
Jméno Kotyz je jménem thrácké bohynì, která byla uctívána i Kelty (v Boiohaemu). Patøila k
podsvìtní hierarchii. Krajem projí?dí za mìsíèních nocí na bílém alabastrovém oøi, spøádá osudy
a kontroluje sny. Vystupuje a bývá za úplòku spatøována u Zlaté brány.