Rimortis - Ozvěny Minulosti lyrics
 |
Tracks 01. Divadlo V Bílém
02. Ztracená Karta 03. Třináctá Komnata 04. Hořící Kříže 05. Poklady Moře 06. Naše Zem 07. Ozvěny Minulosti 08. V Troskách 09. Pravda A Lež 10. Andromeda 01. Divadlo V Bílém
Loutkové divadlo v bílém, figurky tupé,
Omšelé kulisy blednou a grimasy hnuté. Chechoty noci je svádí k nirváně mozků, Mimika ledově ztuhlá, obličej z vosku. Na hranici našich světů je slyšet volání, Letí vůně z černých květů, tiší srdce k uspání. Nádherné tóny zvonů slyším bít, Kde teď já mám vzít sílu oči otevřít. Šachová partie frází a noc tak mladá, Smetiště myšlenek prázdných když opona padá. Pod vrstvou rezavých skrání všechno se boří, Plameny v očích se brání, tak mocně hoří. Na hranici našich světů je slyšet volání, Letí vůně z černých květů, tiší srdce k uspání. Nádherné tóny zvonů slyším bít, Kde teď já mám vzít sílu oči otevřít. Tak vábivé hlasy volají „pojď k nám“, Vzácně mámivé, jak jen rozhodnout se mám…? Vzdálené světlo láká projít tmou, V chladném těle život vzplál, Krouží času spirálou… Na hranici našich světů je slyšet volání… Nádherné tóny zvonů slyším bít… 02. Ztracená Karta
Jako studna bezedná co hasí žízeň v poušti,
Přes slůvka kouzelná ti jemně city spouští. Dešťovou kapkou být, do srdce se mu vpít, Je tolik důvodů proč žít… …Příběh který sis snila, teď svůj osud proklínáš, Černá už není bílá, naděje pohasíná. Jako noční pták cítíš se sama, Jako karta ztracená, piková dáma. Schoulená sobě v náručí, zakázat snít si poručíš, Sevřená strachem v područí. Dotek hříšné síly, po němž srdce zkamení, Stačí malou chvíli a ústa oněmí. Tiché tváře milenců s výrazem spiklenců, Když po kapkách čistá láska odtéká. Váš anděl bez křídel by tak moc vzlétnout chtěl, Střípky polámaných snů sám sebe vyleká. Sílí v korunách vítr sychravý, Navždy zapletená trpí ve větvích karta ztracená. Své srdce otvíráš jak knihu, I když cítíš značnou tíhu rozhodnutí. Bodá jako náruč růží, Nechává trny pod kůží, k pláči donutí… 03. Třináctá Komnata
V touze po poznání vidíme krásu,
Tajemství skryté v hojnosti času, V zástupu vítězů hledáme spásu… Projít chodbou do komnat, na chvíli či napořád, Jednou nebo tisíckrát… Staví, hráze staví kolem nás, Dvanáct komnat zamčených, v každé ses bál. Staví, hráze staví kolem nás, Třináctou komnatou stačí projít dál… V zámku je klíč už tolik dní, Odemknout stačí, však otázka zní, Zda dovnitř vejít, zda je poslední…? Projít chodbou do komnat, na chvíli či napořád, Jednou nebo tisíckrát… Staví, hráze staví kolem nás, Dvanáct komnat zamčených, v každé ses bál. Staví, hráze staví kolem nás, Třináctou komnatou stačí projít dál… Vyprahlé tváře smutek zdobí, Toť trýznivý obraz doby, Třináctá komnata tichá, Zmítá nás v kruhu zas a znova, Bolestí zastaví slova, Dveře zavřít nepospíchá… Projít chodbou do komnat… Staví, hráze staví kolem nás… 04. Hořící Kříže
O stěny kostela láme se záře,
Poklidnou modlitbu kněz káže. Nevědomost svatá sítě předla, Dokonalostí z cesty svedla. Od Salome políbení na tvář Jana Křtitele, Ježíšovo utrpení po zradě přítele. Mistra Husa upálení v dýmu ohně halené, Nebeské je znamení zakalené… …Špínou těch zrádných činů, co šíří strach, Kdo má z vás božích synů na duši prach. Nechme hořet kříže v plamenech, Zlo pod rubášem kněze pavoučí síť spřádá. Nechme hořet kříže v plamenech, Ve jménu božím majetek a skutky žádá. Máme strach z ranního svítání, Bojíme se Bohů vzývání. Kdo vyřkne ortel před božím prahem, Kdo bude soudcem a zároveň vrahem. Od Salome políbení na tvář Jana Křtitele… …Nebeské je znamení špínou zakalené… Nechme hořet kříže… 05. Poklady Moře
Svítá, právě svítá, slunce nás paprsky probouzí,
Vítá, den nás vítá, vstává hladová horda v nouzi. Ze dna kotvy vzhůru vystoupají, loď opouští přístav. Láká vítr láká, příznivý mocně plachty napíná, K dálkám vyplout k dálkám dává důvod, plavba začíná. Zvuk křídel racků nás doprovází, pak delfínů hejna, Všem korzárům něco schází, však víra je stejná… …Dál hladinou ve vlnách moří plout, Oceán rozlehlý, je náš pán, prokletý… Má rychlost vichřic má koráb nabírá vstříc snům, Vlajka černá s bílou lebkou, pod ní hnáty zkřížené, Plápolá nad hlavou nám už tolik dnů. Brázdí, mořem brázdí koráb náš, pirátství v duši máme, Svádí, mapa svádí, říká, že cestu k pokladu známe. Zvuk křídel racků nás doprovází… Má rychlost vichřic má koráb nabírá…. Na dně v hlubinách vrak lodi královské, Zatracený je ztracený kdo na palubě byl. V jeho útrobách bohatství obrovské, Truhly plné zlata, poklad o kterém každý z pirátů snil. …Dál hladinou ve vlnách moří plout… Má rychlost vichřic má koráb nabírá… 06. Naše Zem
Nesmlouvavý Zikmund je císař a král,
Odmítá ve znaku kalich a smír, V plamenech tvrdě ztrestá vzít podobojí. Jeho řeč, stejně ostrá jak meč, Tak teď si tu kleč a do dlaní breč. A nebo vstaň, i na kolenou chraň, Zemi svou braň, tak pozvedni zbraň… Vzdává, národ se vzdává, už tolikrát, Vzdává, opět se vzdává, slovo má kat. Rozpínavý habsburský panovník dál touhu má ovládnout náš český stát, Na Bílé Hoře se smál a pak hlavy ťal. Jeho řeč, stejně ostrá jak meč, Tak teď si tu kleč a do dlaní breč. A nebo vstaň, i na kolenou chraň, Zemi svou braň, tak pozvedni zbraň… Vzdává, národ se vzdává, už tolikrát, Vzdává, opět se vzdává, slovo má kat. Častokrát odvaha spící končívá na hranici. Tak jako Husita své Čechy chránil a křižákům nastavil pěst, Tak já cizákům se bráním a chráním svou zemi a čest. Tak jako dvacet sedm českých pánů zaplatilo životem daň, Ani ten poslední z kmánů nesmí už krvácet z ran. Sklání, národ se sklání před útlakem, Sklání, hlavu svou sklání, agresorem vzít nechal si zem. Vzdává, národ se vzdává, už tolikrát, Vzdává, opět se vzdává, slovo má kat, teď slovo má kat… 07. Ozvěny Minulosti
Po klapkách klavíru ruce se prochází,
Stářím znavené, však cit jim neschází. Černá a bílá, barvy vepsané Životem pod kůži, jim věrný zůstane… Zahalený v rouše noci, zůstává bez pomoci, Rozhání stíny minulosti… Prohrává souboj s časem, chvějícím se tklivým hlasem Rozeznívá tóny do věčnosti… V ozvěnách let minulých je slyšet vítr Co píseň zpívá ve smutných tóninách, Časů odvátých je slyšet pláč, je slyšet Nářek přání a vzpomínek… Při zvuku klavíru stesk ho netrápí, Pravdu ve víně po kapkách utápí. Na bílém listě život zapsaný Mezi pěti linkami, v notách osnovou spoutaný… Zárodkem bytí domnělá příčina žití omšelá, Těžko se hledá cesta dál. Měsíc hladí stříbrem jeho tvář, nad hlavou utkal svatozář, V temnotách zrozený, napořád vězněný, navěky ztracený… 08. V Troskách
Žár lávy vzrůstá, neklamné to znamení,
Vzduchem létá kamení. V kráteru sopky pohyb zůstal, sílí zemětřesení, Voda i vzduch otrávený. Zůstává přání pouhé, přežít noc A tu zkázu zlou je touhou jedinou. Svítání v troskách děsivé, torza měst zbořených, na popel spálených. Pohledy v očích mrazivé, tisíce tváří zlomených, snů zničených. Dým prachu stoupá, Vesuv už spí, snad klidně spí, Hrůza němá na slova skoupá, Pompeje navždy mizí z map budoucích. Zůstává přání pouhé, přežít noc A tu zkázu zlou je touhou jedinou. Svítání v troskách děsivé, torza měst zbořených, na popel spálených. Pohledy v očích mrazivé, tisíce tváří zlomených, snů zničených. 09. Pravda A Lež
V zrcadlech pokřivených vidím slunce stín,
Iluzi slabých živých, černý květ kopretin. Slyším hlasy ticha, sladkost hořkých dnů, Sudý počet licha nepsaných zákonů. Svírám vítr v dlaních, vidím obrys snů, Vzdušné zámky v mracích a schody k oblakům. Slyším jak mlčí múzy, když krvácí z ran, Vylekán z krásné hrůzy bílým hejnem vran. To všechno jsou jen slova lživá, jiná než pravda bývá, Tolik lží v každé větě – iluze a klam – pravdu smete… Bláznivej je tenhle svět, kde i figuríny kroutí hlavou, Lež je pravdou, pravda zas je lež, rub a líc se zdá být jednou stranou. Slyším kroky zítřka klopýtat v běhu, Volání převozníka na druhém břehu. To všechno jsou jen slova lživá, jiná než pravda bývá, Tolik lží v každé větě – iluze a klam – pravdu smete… Bláznivej je tenhle svět, kde i figuríny kroutí hlavou, Lež je pravdou, pravda zas je lež, rub a líc se zdá být jednou stranou. 10. Andromeda
Rok světelný vzdálená je Andromeda
V tmách vesmírných zakletá jak luna šedá V tmách půlnočních přichází na křídlech ptáků Můj host bývá tajemný a vítaný Hlas neznámý vypráví o astronautech Cíl prastarý braným sil a přání na rtech Čas změnil směr lidských snů a hvězdoplánů Víc nenechá jména stín a duši v pánu Andromeda je ve svém objetí má Andromeda je ve svém objetí má Andromeda je ve svém objetí má Andromeda K ní vedlo kdys na sto cest a koridorů Pár věčných jmen země dá psát do mramoru Rok světelný vzdálená však Andromeda Jen vypráví, své si vzít už zpátky nedá Rok světelný vzdálená je Andromeda V tmách vesmírných zakletá jak luna šedá V tmách půlnočních přichází na křídlech ptáků Můj host bývá tajemný a vítaný K ní vedlo kdys na sto cest a koridorů Pár věčných jmen země dá psát do mramoru Rok světelný vzdálená však Andromeda Jen vypráví, své si vzít už zpátky nedá |