Slanej pot pálí svìtla krev ti uvaøí decibelù bouøe ta tì vede k oltáøi Namísto ?enský jen pár kytar vyjících a banda klukù týhle hudbì vìøící Pro vás metalových fans pro vás budem hrát vás jen metalových fans vás se budem ptát Tak jak vám sedí ta na?e metalománie... Transparenty v rukou to je snad mámení nevìøí? svým oèím to u? je k zbláznìní Buïte v?dycky s námi a? je nás cvokù víc kdy? vás bude sly?et tak my vám vyjdem vstøíc Pro vás metalových fans... Tak jak vám sedí...

Proniká na dno tvých snù hledá svá tajná pøání Poku?ení ve v?ech formách proti tomu se tì?ko brání? Korupce, slu?by, protislu?by zabìhlý obálek systém Podívej jak se to dìlá kdy? chce?, tak je to prosté Dobøe ví, co na koho platí mistr léèek a rùzných klièek Argument - prý proè nebrat budou z toho od auta klíèe Vidí? ho, jak se sna?í dohnat tì k svému cíli Svìdomí nesmí? ztratit uniká? v poslední chvíli Chce tì lapit a nepustit víc Kdy? se to zdaøí tak nemù?e? nic U? se sápou ven ze tmy ruce zla nedoèkavý U? se sápou ven ze tmy uhni vèas, nenech se chytit Napøahá k tobì z temnot svoje chtivý ruce Zlo - chce tì stáhnout dolù Zasekne první drápek jemnì, ne moc prudce Zlo - chce tì stáhnout dolù Úplatkem páteø køiví u? leze ze svý sloje Zlo - chce tì stáhnout dolù Ukrytý tøeba v ?enì ?eptá: "Chtìj a jsem tvoje" Zlo - chce tì stáhnou dolù Chce tì lapit a nepustit víc... U? se sápou ven ze tmy...

Z jedný strany propast z druhý monstrum s bøitem krysy tì obíhají a stìny zaèínají ?hnout Vidí?, jak jsi dopad má? to i s koloritem provazy omotaný le?í? a nemù?e? se hnout Pocit mìl asi zvlá?tní kdy? psal to Edgar Alan Poe ale teï zuby zatni ten pøíbìh pøi?el za tebou Vydr?, v?dy? co ti zbývá bij se pro dobro vìci èekej, i kdy? se stmívá a? pravda mù?e vydechnout Stále blí? a blí? ostøí se jen kývá stále ní? a ní? hrùze tì jímá V?echno bez problémù pak zásah pøímo v letu zlá slina na tvùj ?tít snad nìèí závist nebo zá?? Na èistý svìdomí nezralý pro odvetu ve chvíli neèekaný je lehký hodit ze tmy plá?? Sotva se zaène? bránit tvý argumenty strhne proud ani tón nesmí zaznít zrovna, kdy? chtìl bys vykøiknout Vydr?, v?dy? co ti zbývá... Stále blí? a blí?...

Kolikrát potká? svý starý nápady sny, co jsi ztratil a lidi cos znal Proè se ohlí?í? nedbá? svý zásady: Co bylo, bylo v?dy? ?ivot je dál Stále si hýèká? svý ztráty a nálezy sám obèas neví? kdo zaplní sál Co stojí potlesk zda na nìm zále?í co z nìho zbyde a pøetrvá dál To co bylo nechává stopy neèekaný to co bylo nedá spát, chtìný i nevítaný to co bylo odchází, vrací se znenadání to co bylo nezmizí, má? to spoèítaný Pro trochu penìz slávy a úsmìvù jednou se ohne? u? nenarovná? Nejsi sám sebou pøi vstupu na scénu jak tohle smazat se zbyteènì ptá? To co bylo...

V?dycky byl mimo zkou?el plivat proti vìtru myslel, ?e celej svìt se jenom kvùli nìmu pokloní Dìlat ho nebavilo tak s tím prostì seknul sehnal si starej kvér hned rostlo jeho sebevìdomí Pøi?el s tím nápadem prostì tak rázem ?e udìlá banku a tenhle jeho kvér mu bude slou?it jako heslo V?ichni se zasmáli je prostì blázen to by musel jet v tanku Libovej frajer a jestli vá?nì ?ílí napí?e si symfonii pro elektrický køeslo Øek, ?e si klidnì zkusí chu? pár tisíc voltù jde na to tøeba hned a strach to zmáèknout na nìj neplatí Chce jezdit v Cadillacu kouøit lep?í sortu budem z tìch na?ich sfér jen zírat, jak ty prachy utratí Kdy? nastal druhej den ?e byl jeden z nás tak ?ádný �staò se co staò" ?li jsme rad?i hlídat jen?e bankou u? se jeho �Ke zdi!" neslo Ticho tì ohlu?í pak sly?í? svùj hlas �Blázne zahoï tu zbraò!" jak zazní výstøel ví?, ?e zaèal psát v tu chvíli svou ?ílenou symfonii pro elektrický køeslo Pøi?el s tím nápadem... Kdy? nastal druhej den...

Je spousta vìcí které nám nedají spát z vyhaslejch oèí pí?ou se kroniky ztrát Nìkdo si plní kapsy jinej èeká na váleènej øád Nemù?em nechat ?erify dìjiny psát je?tì by chtìli se zbraní ruletu hrát To, co se v hlavách honí nesmí pøinést nìkomu hlad My?lenky jsou èerný a bílý musí? je pøebrat jak hrách my?lenky jsou èerný a bílý zlý nepus? pøes vlastní práh Je spousta vìcí které nám nedají spát z vyhaslejch oèí pí?ou se kroniky ztrát Neztra? úsmìv dìtí které neví, co je to strach My?lenky jsou èerný a bílý...

Pùlnoèní Hollywood svìtla hladí tváø Pùlnoèní Hollywood svìt co nedá spát Pùlnoèní Hollywood dýchat zaèíná Pùlnoèní Hollywood kolik tváøí má Andrew Lloyd Weber zas pí?e muzikál v kinì dal?í ze superpremiér Na ulici stín dívka prodává svùj ?arm stále vìøí, ?e nìkdo posbírá støípky jejích snù Nìkdo tak konèí a nìkdo zaèíná hledaèi ?tìstí co nechali si zdát o dotyku slávy o tom jak je bude høát stále vìøí, ?e nìkdo posbírá støípky jejich snù Pùlnoèní Hollywood hvìzda se zlatem blýská Rolls k ?atùm vybírá Pùlnoèní Hollywood jinej si smutnì stýská ?e prostì nevyhrál Jeden má slávu sotva zaèíná je zvlá?tní svìt ten Hollywood Jinému ?tìstí se zas vyhýbá a pøesto nechce vzdát se snù dál vìøí

Zvlá?tní noc nìkdy v pùlce léta chvíle, v který s nièím nepoèítá? Na tramvaj chtìlas èekání zkrátit jak to bejvá pøí?tí veèer byl ná? Spoleèný tahy pro zbytek prázdnin úlety, co nikdo nevyèítá Pak pøi?el èas první hádky tvoje slova, svìt, ?e nejsem jen já Pøiznání, který tì?ko se sná?í stále dál po svém, ?e bys chtìla si ?ít znát noèní taneèní sály Tak jsem øek, ?e u? tì nemusím mít Dny teï jdou a v nich veèery prázdný pøed sebou stùl, pøístroj telefonní Pøemý?lím, co bych ti vlastnì mìl øíct pøitom vím, ?e u? nezazvoní Jsi motýl noci smrtihlav, co chce zùstat sám sebou Zvlá?tní noc nìkdy v pùlce léta... Jsi motýl noci...

Øídí? svý rychlý auto èerstvej dar, co dostal vzornej syn Blázen dost velkej na to aby hnal ho na plnej plyn Nocí se jen tak projet jenom sám, to v?dycky byl tvùj sen Svítí svìtla dvoje vyjí?dí? u? z mìsta ven Sna? se tak sna? se sna? se dojet Sna? se tak sna? se sna? se dojet celej zpátky domù Øídí? svý rychlý auto... Sna? se...

Fabrika plná strojù magický sumy 666 a stejnej poèet klukù za svùj cech sevøou v?ichni pìst na ruce øemen s ostny z ma?iny ?pièku vy?dímaj veèer øvou metal do tmy a daj pár piv, ne? usínaj Plán na stodvacet procent nejlep?í soustru?níci samej chlap, ?ádnej docent ïáblovi soustru?níci Jedinì tahle práce pro nì to správný kouzlo má ví, jak se leskne ocel to v sobì ka?dej zachová dostanou, co jde z formy a rázem soustruh vyzvání ?ádnej strach z pevný normy kov to je jejich vyznání Plán na stodvacet procent...

Teï zaène boj u? vchází do arény zbraò pevnì v rukou a tìlo samej sval Nero si cvièí pohyb palcem k zemi znamení prohry to gesto který znaj Gladiátoøi teï jdou se na smrt bít ví jeden ka?dý ?e vítìz právo ?ít má Poslední dva u? zùstali tu sami Spartakus dr?í svùj krátkej meè a ?tít Tohle je souboj o vstup do vítìzný brány ten proti nìmu má trojzubec a sí? Gladiátoøi teï jdou se na smrt bít... Gladiátor Neví nikdo v lo?i senátorù ?e u? se blí?í vzpoura otrokù Zatím se baví hledí na nì dolù kdo koho zbaví na ?ivot nároku Gladiátoøi teï jdou se na smrt bít... Gladiátor

Z probdìlých nocí jen pøibývaj vrásky k ránu se ztrácí vùnì veèerní lásky Svìt jako defilé náhodných známých ka?dý tvùj pøíchod jen vyvolá fámy ?ivot jsou zrychlený obrázky z kina proè stále odchází? èí je to vina Jak s páskou na oèích vnímá? jen sebe a vùbec necítí? mì vedle tebe chce? si jen hrát Mít tak moc s èarovným proutkem vrátit ti reálný svìt jak se zdá tak èekat mi zbývá je?tì dlouhých pár let Drá?dí tì mý ptaní to co se rozumný zdá má? svý ideály zbytek tì nezajímá Ale lep?í je v?dycky vìdìt ne? nemít zdání tak poslouchej u? nìco øekni i kdy? to raní Pálí mì stopy tvých dotykù budí mì ze sna èekají na pøiznání na mùj pád Øíkám ne a znovu se bráním nad ránem proèítám snáø pøemítám kdy se zas vrátí? nadávám na kalendáø Drá?dí tì mý ptaní... Pálí mì stopy tvých dotykù...