U? je ti hezkejch pár pátkù
co se heavy metal narodil
a jak to pøi?lo
musel jsem zmìnit styl
Stop, ?ádnej pop nebo art-rock a reggae
na tyhle smìry jenom ?koda slov
pro mì má význam u? jenom tì?kej kov

Pohøbìte disco, zru?te na hlavu fén
na bundu pøipnìte si písmeno M
M jako metal!

Ráno si k snídani zpívám
s Iron Maiden jejich Running Free
ta vìc mì do dne
správnì naladí
Veèer hned magne?ák spou?tím
bezzubej Lemmy chroptí Overkill
kdo tohle sly?el, rázem mì pochopil

Pohøbìte disco...

Pot v oèích
èerný tváøe
uhelný skály
Zdroj síly
z jejich rukou
k lidem se valí

Zas pod zem
jdou pod zem
blí? dveøím pekelný jeskynì
Zas pod zem
jdou pod zem
blí? dveøím ïáblovy svatynì
Na pozdrav Satana
odpoví mu klidnì
Zdaø bùh!

Ten pocit
kdy? srdce tepe
sbíjeèka pálí
Jsou partou
tvrdejch chlapù
proè by se báli

Zas pod zem...

Sudlice, cepy a ?títy
nad hlavami kalich vlá
køí?ù les na koních a v brnìní
proti nim se vydat má?

Hnán my?lenkou
potlaèí? teï chvìní
My?lenka
pomìr sil teï zmìní
Jeden hlas, druhý, tøetí
tisíc hrdel - bo?í chorál zní

Køi?ákù zmocní se neklid
v?ichni konì obrací
kardinál svùj klobouk u? potratil
v dìsu pryè se potácí

Hnán my?lenkou...

Chorál
ten chorál
jednìm sílu dal
druhé zpátky hnal

Pravda ?oldácké lùzy
loupe?ivých rytíøù
proti pravdì, co vyrostla tu z pokory
sedlákù a pastýøù

Pro pøání
nectít cizí pány
Pro pøání
co musí? stále bránit
Jeden hlas, druhý, tøetí
tisíc hrdel - bo?í chorál zní

Chorál...

Kolikrát potká?
svý starý nápady
sny, co jsi ztratil
a lidi cos znal
Proè se ohlí?í?
nedbá? svý zásady:
Co bylo, bylo
v?dy? ?ivot je dál

Stále si hýèká?
svý ztráty a nálezy
sám obèas neví?
kdo zaplní sál
Co stojí potlesk
zda na nìm zále?í
co z nìho zbyde
a pøetrvá dál

To co bylo
nechává stopy neèekaný
to co bylo
nedá spát, chtìný i nevítaný
to co bylo
odchází, vrací se znenadání
to co bylo
nezmizí, má? to spoèítaný

Pro trochu penìz
slávy a úsmìvù
jednou se ohne?
u? nenarovná?
Nejsi sám sebou
pøi vstupu na scénu
jak tohle smazat
se zbyteènì ptá?

To co bylo...

V?dycky mìl jsi svou hlavu
neskákal na povel
necouvnul, kdy?'s byl v právu
tím získal dost nepøátel

Svýho slova sis hledìl
za svou pravdou jsi stál
øíkali, ?e jsi rebel
proti zdi èelem zkou?el jsi projít dál

Teï u? má? svoje cíle
který splnit bys chtìl
pochop, nastala chvíle
abys zeï obe?el

Pravda není v?dy èistá
mìl bys nechat jí èas
místo toho se chystá?
jít do zdi èelem a nos si rozbít zas

Zùstal jsi rebel
a prohra tì nezlomí
Zùstal jsi rebel
to nespálí mráz
Zùstal jsi rebel
chce? mít èistý svìdomí
Zùstal jsi rebel
jde jiným to snáz

Hoøí trosky mìsta
zapomnìní prostírá èerný ?ál
není kdo by vrátil
svìt zas zpátky
èlovìk ?anci si vzal

U plných stolù
teï tanèí jen prach
a zbytky myrty
si nechají zdát
hostinu svatební

Den potom
vládne radiace
den potom
Pamatuj, ?e k téhle vizi
nesmí? nechat dojít

Bolí zvuky prázdna
vítr dohrál poslední rekviem
není vítìz ?ádný
téhle války
je jen spálená zem

U plných stolù...

Den potom...

Nasycený je je?tì obzor
prachem z vyhrané
rozhodné bitvy
Zaklíná vítìz svùj meè
vodám jezerním
aby spal v jejich pøítmí
Èarodìj Merlin zná jeho osud
ví dobøe co bude dál
zatím ho kouzlem vyloví z vody
v balvanu uvìznit dá

Excalibur...

Vyèkává zná svùj èas
nevnímá tváøe tìch kteøí pøe?li
pøehlí?í okolní svìt
stále èeká dál
na ruce vítìzù pøí?tích
Legenda praví "mù?e ho tasit
jen dal?í Anglie král"
ka?dý to zkou?í, Merlin se baví
nechá je trápit se dál

Excalibur...

Pak se setkávají
Artu? a Lancelot
v?ichni ti, kteøí se vydali
hledat lidské ?tìstí
najít bájný grál
a tak vzniká legenda
o Rytíøích kulatého stolu
které sjednotil meè
s tím zvlá?tním
a zvonivým jménem

Excalibur

V?dy? nejsem první
kdo nemá zájem
poøád jen vnímat
únavný kli?é
To je dost nudná
pøedstava ráje
ta ?ít bych nechtìl
tak proè musím sly?et

Ví? vùbec, co na tebe èeká
jenom si zakládá? na malér
ta tvoje hudba bude veta
tak nech ji být

Nìkoho baví
sbírat si známky
nìkdo moc pije
a nìkdo pí?e
Má svoje chyby
svý slabý stránky
a pøitom vùbec
nemusí sly?et

Ví? vùbec co na tebe èeká...

Nechte mi právo mých vlastních omylù
a mo?nost zvolit co mám rád
Mít vlastní cestu, ne tu vámi vy?lapanou
na který bych ztratil vlastní tváø
Nechte mi mý mládí, v?dy? mi není ?edesát
proè jste si tak jistý, ?e musíte vìdìt
v?dycky líp ne? já, co vlastnì hledám

Nìkoho baví...

Ví? vùbec co na tebe èeká...

Øíkal jsi jednou
jak ve Státech blednou
kdy? ozve se sekta tøí K
Pro tvou ple? temnou
zbranì svý zvednou
v zádech ti sedí strach

Soudce Lynch o?ívá
vlády se ujme Ku-Klux-Klan
Komu se zpovídá
spolek bláznù jménem Ku-Klux-Klan

Pøichází noc bílých kápí
pøichází noc hoøících køí?ù
pøichází noc...

Senát se smìje
a ?ít bez nadìje
je hor?í ne? ztratit svou tváø
Pozná, ?e zle je
ten klan a? se chvìje
pøed sílou co vyrùstá z nás

Soudce Lynch do?ívá
vládu u? skonèil Ku-Klux-Klan
Nám a? se zpovídá
spolek bláznù jménem Ku-Klux-Klan

U? ?ádnou noc bílých kápí
u? ?ádnou noc hoøících køí?ù
u? ?ádnou noc...

Pøichází veèer
a barometr klesá
radìj se pøiprav
na kru?nou noc
Náv?tìvu chystá
na dnes pán bouøe
za chvíli pozná?
jakou má moc

V?echno ?ivé
bièuje de?tìm
poruèil mrakùm
a? pohltí den
Namísto zdravic
jen dunìní hromù
namísto fanfár
jen vìtru sten

Je to on - pán bouøe
prostírá svùj èerný plá??
Je to on - pán bouøe
zakrývá mraky svou tváø

Blí?í se z hor
ètyøspøe?í bleskù
opratì má
sám velký hromvládce
Blí?í se z hor
vùz pána bouøe
vichr mu dál
pod koly zametá

V?echno ?ivé...

Je to on - pán bouøe...

Èasto tudy bloudí? v øadách
ztichlých pomníkù
v místech, který vá?nost ?ádaj
posledního klidu a snù

Hrùza tìch vizí
stále dál se navrací
prochází? krizí
v hlavì v?echno pøevrací?

Ten hrob, co je ètvrtej zleva
jako bys odnìkud znal
na nìm andìl, ruce sepnutý
s tak známou tváøí

Pochyby mizí
realita neváhá
?ivì to vidí?
utkvìlá je pøedstava

Ten hrob, co je ètvrtej zleva...

Tu?ení, ?e bude? tu spát
svùj vìènej spánek
promìnil u? v jistotu snad
ten kamennej andìl
Dobøe ví?, ?e bude? tu spát
svùj vìènej spánek
nad tebou má dr?et tvou strá?
ten kamennej andìl

Jako voli jdem za prvním v øadì
berem za svý kdejakej ?vást
Myslet bolí, kdy? plný jsou kádì
jen?e ruce se zaèínaj tøást
Jako stroje na výrobu prachù
kdo se trhne toho vem ïas
Vìèný boje o nejlep?í fachu
a roky letí, u? kejvá nám èas

Je prej tøeba nìjak se vymykat
cejtit se jako High society
Jen se nedat, poøád vej? pronikat
mít zlatej knoflík do man?ety
Trochou citu nikoho nedojmem
vy?el z módy u? pøed stoletím
Záblesk bøitu a víme, dál neprojdem
ta kosa bere s sebou do podsvìtí

Pár let a kokrhá?
pùjde? spát ke kytkám
Pár let a kokrhá?
víc u? nedostane? ?anci

Jsme kolonie termitù
v?echno vy?rat a neu?ít
Jsme kolonie termitù
a ?ivot nám pro?umìl
Jak kolonie termitù
jen pøe?ít a nepro?ít
Jak kolonie termitù
jen?e èas vypr?el

Jako stroje na výrobu prachù
kdo se trhne, toho vem ïas
Øveme "Co je!" a jsme plný strachu
co teï pøijde, co zbyde z nás

Pár let a kokrhá?...

Jsme kolonie termitù...

Mý slzy
snad zlatý èi olovìný
klidnì ti pøedám
Sní? tady
svoje sny navonìný
na který nemám
prostì nemám

Po stìnách
vzlíná teï prázdnota
valí se na nás
Prohlí?ím svou èáru ?ivota
co je mi daná
osudem daná

Nechte mì
vás se to netýká
sem nejste zvaní
Sladce spi
v?dy? se tì dotýkám
hladím tì dlaní
Co na tom
?e miluju kapesník
nalezený
krajkový
vy?ehlený
smutný a opu?tìný
ztracený...

Ráno si vlasy courá
má vlhký ?aty ?edivý
v závoji mlhy bloumá
je?tì je bledý, øasy má slepený

Já v køesle ko?eným
jsem schoulený
nemù?u spát
Proè jsem tì uvidìl
ví?, teï bych chtìl
ti jméno dát
V posteli studený
nikdo nele?í
jen hloupej stín
Marilyn

U kola ?tìstí doufám
?e mi tì osud povolí
slovo má srdce, mùj pán
prosím tì vìø mu, u? je tvý, ztracený

Øíkám ti Marilyn
kdy? v noci sním
chtìl bych tì høát
Teï vá?nì netu?ím
jak zastavím
svùj volnej pád
Úsmìv a oèi tvý
kouzlo ukrytý
øekni, co s tím
Marilyn

Marilyn
Jsi jako ?havá láva v dlaních
Marilyn

Já v køesle ko?eným ?

Uma?tìný vlasy mu øídnou
?pinavìj?í sotva být mù?e
starej køivák páøe svìdectví
ze ?vù pohaslý slávy

V bufetech nádra?ních dneska hledá
dávnej èas kdy øíkával si Adrian
chytá dech ptá? se proè ?ádná vìda
tráva chlast v tom jedu øíkal tvrïák Adrian

Zbyl tady poslední z øady
Vrak doby pomník ob?aloby

Zrezavìlý lebky ti kývnou
?alostný jsou na pásku z kù?e
druhou stranou tváøe sobectví
svojí rockový mámy

Skvìlý dny s partou jít to se ?ilo
zápìstí zdobil náramek z pyramid
podivný dìdictví co z nìj zbylo
pro ?tìstí prsten z hadù
kterej nejde roztavit

Zbyl tady...

Pláèou oèi opu?tìný, ka?dej nadace zná
sbírky na nìmý tváøe
Splácí? konta zapomnìní, pro tìch odpustkù pár
faráø v kostele ká?e
Zpívá? Kyrie Eleison, a? se obrodí svìt
dobrý pocity má? z toho
Hlásí malej Napoleon, dobrej skutek je ?ek
kterým vyplní? èást toho prázdna v du?i

Osamìlý, vìènì unavený
strachem z odhalení
tajnejch bankovních schránek
Z toho smutný, co je nedostupný
hlásaj, co je nutný
fráze z reklamních stránek
Dùle?itý, jak na míru ?itý
?aty jednolitý
jinak image je v háji
Navonìný, vodou po holení
potom pøekvapený
?e se nepotkaj v ráji prázdnejch du?í

Nevinná je doba, nevinnej je král
nevinná je voda, Pilát s rukou krev smývá dál
Nevinná je snaha, nevinnej je plyn
nevinná øeè vraha, kterej pøece byl nìèí syn

Jed kritikù, zadky politikù
sázka na logiku
pøi ní? umíraj múzy
Hejno supù, klove z dlouhejch krkù
do posledních chlupù
línaj z plesnivejch kù?í
Velebený, v?echno pro umìní
starý pøedstavení
mezi sebou pak chválí
Kostky hrají, jen se usmívají
rádi dotýkají
toho ohnì co pálí v prázdný du?i

Nevinná je doba...

Oklamaný du?e jsou tak prázdný...

Jed kritikù...
...plesnivejch kù?í prázdnejch du?í

Nebezpeèný století
nebezpeènej kraj
nekoneèný prokletí
nekoneèný peklo i ráj

Promlèenej høích
Marie Panna ruku ti podá
provinilej smích
oroduj za nás u svýho boha

Ghetto
hladovejch ?elem v kleci
je to ghetto
z nìho? úniku není
Ghetto
pro pár otrokù vìcí
je to ghetto
ostrov zapomnìní

Nebezpeèný zajetí
nebezpeèná past
nekoneèný objetí
nekoneènej prostor a èas

Promlèenej høích...

Ghetto...

Svìt ostnatejch hranic
Kristus zùstal panic
impotentní ave
zní spí? jako amen
Pozùstatky svatejch
krucifix je zlatej
archandìl se nudil
ïábla v sobì vzbudil