Master's Hammer - Ritual lyrics
Tracks 02. Pád Modly
03. Kazdy Z NáS ...! 05. Geniové 06. Cerná Svatozár 07. Vecny Návrat 08. Jáma Pekel 09. Zapálili Jsme Onen Svet 10. Vykoupeni 11. Utok 02. Pád Modly
Mohutný èerný dým z útrob zemì,
nebesa krvácejí, rudé skvrny na snìhu záøícím stále se zvìt?ují. Je pravdìpodobné, ?e nìkdo nahoøe marnì a zoufale se sna?í smývat høíchy svìta - je tì?ké proklínat, co ji? dávno prokleto, nelze nic napravit, kdy? sémì Zla ji? dávno zaseto! Tvùj pomník skrývají plameny hladové, a? k nebi zdvíhá se dým, my u? budem umírat s po?ehnáním nièitelé fale?né víry! ?áláøníci nebes, vá? ráj je vìzením, dejte mi jediný pevný bod ve vesmíru - Peklo! Vá? pomník rozdrtím jediným úderem, posledním úderem! 03. Kazdy Z NáS ...!
Va?e srdce pøetékají hnìvem
nemilosrdným, chtìjí se zbavit zátì?e, pro kterou tam místa není, tìch prolhaných vøedù na bu?ících svalech, koneènì svobodných, teï u? je to nìco víc ne? rouhání! Odporné symboly svatého tìla - sveøepé pohledy obì?encù, z jejich sádla jsou uhnìtena, tisíce no?ù vyrývá znamení: ka?dý z nás zabíjí Boha! Doneste k onøadu bøemeno své znetvoøené k obrazu jeho, to astrální pojetí je velmi silné, jeho jádro musí být probodeno. Roz?havené ocelové hroty projí?dí tajícím voskem, zaniká svìt podlých vìøících s dutým mozkem! 05. Geniové
Tak jako v smrtelné agonii
pro?ívá? ?ivot uplynulý, poslední západ slunce promítá krvavé stíny - obrazy z druhého bøehu na stìnì pohyblivé, úzkost podøizují hnìvu, elementálové! ?Otèe, proè jsi mì opustil?" ?Proto?e víra tvá je silnìj?í ne? já!" ?Já vím, u? tì nepotøebuji, geniové bez pohøbu vcházejí." Do øí?e stra?livých tajemství, kam mají pøístup jen zemøelí vedeni zákonem vítìzství, neèekat, co ?osud" nadìlí. Na nás u? neplatí terror andìla sebeklamu, Leviathan otvírá svoji tlamu! 06. Cerná Svatozár
Ty spatøils hoøící èernou svatozáø,
toho, je? ká?e nám, ?e ?ivot je pøeludem kynul Ti - za mnou pojï - ty skryl jsi svoji tváø, marnì jsi vá?il pout za jeho pohledem. A? brány sedmi pekel budou dokoøán, pozdì je pøemý?let, co mìl jsi dìlat døív, varuj se úmyslu vstoupit nepozván, Tvou du?i pohltí jen ledový masív. Úlomky tì?kých kovù se øítí temnotou, dvì oèi záøí v dáli s klidem lhostejným, ?ádný tvor nepronikne jeho samotu, není-li Zlo ?ivlem pøevládajícím. Bolesti existence rázem pochopí?, bez formy Zlo, èisté v ka?dém z nás, v tu chvíli ucítí? dech ïábla mnohem blí? a ?ádné otázky u? nebude? si klást. 07. Vecny Návrat
Na pøí?erných paprscích vodních krystalù
mrazivou vìènou nocí kmitají ohnì pomalé a tiché jazyky plamenù doutnající zkázonosná Vùle. V?dyt sami sobì jsme symbolem spásy nepøe?ijí nic netu?ící pentagram na hrudi ka?dého z nás - znamení v?evyjadøující. Tentokrát nezazní ?ádný signál nzbouøení du?í, co nevrhaj stín Pekelné zvony jsou zbroceny krví a zvoní k vìènému návratu aarrrgh! Dobøe znám to místo, kam v?ichni stejnì patøíme, nevìøte prolhanejm dr?kám prorokù Bùh je teï ná? sluha a Satan jak by smet - ty dva pacholci u? mì dávno pijou krev a smrt je konec jenom pro nìkoho zato my vám je?tì uká?em co to znamená, co to znamená - dívat se Mistrovi do tváøe! 08. Jáma Pekel
Vesnice hoøí, nocí jdu sám
zkrátím si cestu pøes pole, lán obklopen dýmem, na konci sil aè smysl neznám, jasný mám cíl. Vìdomí ztrácím a pøece bdím vede mì ïábel, tam dolu - k svým. Snad jsem ji? mrtev pro tento svìt Satan v?ak sílu vrácí mi zpìt. Koneènì vidím pekelný chøtán do ?havých temnot vøele jsem zván. S tìlem ji? nehmotným pøícházím blí?, za mnou se zavírá ?elezná møí?. Jáma pekel, stokrát prokletá Jáma pekel, krví zalitá. Teï slou?ím ïáblu, smrtí a zlem rozná?ím zkázu, jsem démonem. V ka?dém stavení èerný oltáø na ka?dém obraze je moje tváø. S hrozivým smíchem vracím se sem pøíznivci ïábla padaj na zem. Èerná je touha, bledá v?ak krev kdo není vyvolen, sklidí mùj hnìv, Marnì se pachtí, modlí a sní démonem stát se ne ka?dý smí. Posedlí vztekem vesnici boøí, marnì v?e dìlají, marnì stoh hoøí! 09. Zapálili Jsme Onen Svet
Stane se pravdou ná? divoký sen?
Masakr hladových duchù jen správnì zacházet se skuteèným zlem demonùm popøát sluchu. Tisíce let mlha roztrou?ená zakrývá propasti bezedené zraky ?ivých - hlubina nedozírná saháme k odvaze ?ílené. Zakleti ve sklalní dutinì polomrtví vzývají podsvìtí svíce ?ivota dohoøívá línì zbyteèné jsou v?echny obìti. Druhá strana pøestala existovat dlouho tam bude jen vìèný led stolek ji? nemù?e nám zprávu dát zapálili jsme Onen svìt! Nastává noc du?evních sebevrahù nelouèíme se v?ak se svìtem ledové krystalky vra?dí ji? oblohu koneènì spatøíme obrysy vzdálené. Du?e uprchlé z ?ivota vìzení na pevné zemi víc nespoèinou hmota se vypaøí v okam?ik zdì?ení ve jménu ïábla nejmocnìj?ího. 10. Vykoupeni
?ijete v truhlách naplnìných jedem
venku na vás èíhá jistá smrt poøád je to lep?í na? veènì chodit støedem deset tisíc mrtvol v rozkladu. Zaháníte úzkost bojem s pøedstavami, budoucnost je v?dycky nejistá, s obsahem lebky nevíte si rady - tu se zrodí síla neèistá. Koryta øek huèí roztaveným zlatem stejnì jako v ?ilách va?e krev je jen otázkou èasu kdy vylije se zbøehù otrávený pramen, døímájící hnìv. Na opaèné stranì a? za horoucím peklem vykoupení èeká - proè ne hned? Nesmyslný ?ivot zalije èerným svìtlem jediný mo?ný okult black! 11. Utok
(Dedicated to Anton Szandor LaVey)
Dvakrát tisíc let pykáme za nìco, co jsem nikdy neprovedli, dvakrát tisíc let trpíme za nìkoho, koho jsme nikdy nevidìli. Tady a teï! hnijeme za ?iva. Tady a teï! bída, smrt a nuda! Ten, kdo mi øíká: "nesmí?", je mým nepøítelem úhlavním, teï pozná to, co mi zakazoval, malý, nepatrný útok zaèíná! Starý kulhavý pes musí být se?rán vlastními dìtmi, neboj oni budou pod praporcem silných vládnout na Zemi! Tady a teï - Alfa a Omega! Tady a teï - osud ve svých rukách! Víru, která muèí, rády zlikvidují její obìti, va?eho spasitele vì?íme za nohy - u? se ve vìtru klátí! Tady a teï vidíte Bo?ího syna, tady a teï jeho svíce zhasíná! |