(Instrumental / No Lyrics)

Atrament:
Mezi kopci cesta je klikata,
ja wzdelani jdu wstric
tot mezer mych bud zaplata
jiz stestim rudne lic!
Cesta poznani je trnita,
jak zeno od plew oddelim?
Wez zamku z dalky mne wita
s medenym cimburim.
Za sebou mam jiz cesty kus,
hle Gasthaus dreweny
a na nem napis di: "Zum Spiritus"
uz ten nazew pekne zni!
Zde zawazadla ma tak tezka jsou
a plna knih,
je wemte prosim nahoru
ja spat chci w podkrowi...
A na stul noste hbite jen
ja w Praze naposledy jed,
a taky nejakej alkehol
co naladu by zwed!
Kdo ke me si tu priseda?
Me zdrawi jmenem mym?
As stoleta to starena
ja pobouren jsem tim!
A karty rozlozene
na stolku nahle zrim
w mistnosti zakourene
cistym konopim!
Zdeseni me swerchowane
jak minulost mou zna
ja znati chci wsak dokonale
co budoucnost mi da!
Kartarka:
"Zde je kral a wedle spodek."
Atrament:
"Co to znamena?"
Kartarka:
"Pan urozeny ti asi natre zadek."
Atrament:
"A co bude dal?"
Kartarka:
"Objednas-li koralku,
wzapeti hned zwime,
budes-li hlawu miti na spalku,
anebo stesti w kline!"
Atrament:
Jiz dost mam, babo, reci twych,
ja okultista jsem!
Do karet sice newidim,
wsak wim co s ziwotem!
A w senku napis rumelkou:
"Et Zum Spiritus Tuo"
tam ja se sklenkou swou
ted budu zpiwat duo!
Jak z cisteho nebe blesk
opojen zjewem diwky krasne
w mych ocich tkwi tech zraku lesk
i bokuw twary jasne!
My probdeli jsme celou noc
i loze zrana prazdne
kdyz stolek swou nam skytal moc
pri zaklinani sprawnem!

"Satrapold":
Ja nechci mnoho trapiti
jiz panowe was sluch,
kdyz je treba se napiti
a zizni splatit dluh.
Wsak dowolte mi rici jen
co na srdci ted mam
nez do komnat zameckych
se s wami podivam:
Ja hejtman jsem ted was
a urad muj je tim,
ze slowo dawam zakonum
kda zlocin wrha stin.
Po otci jsem von Satrapold
i u dwora sjem znam,
tam spolecnost mi wzdawa hold,
to s chuti priznavam!
Jak prekrasna to wyzdoba
sten belgickym sametem!
nez po okraj ja nadoba
s tou chatrou rychle zametem!
Sat muj same hedwabi jest
a to chci rici smele
ze priprawime certu lest,
pak bude knucet w cele!
Sbor opilych uredniku:
On hejtman jest ted nas
a jeho urad tim,
ze slowo dawa zakonum
kde zlocin wrha stin,
po otci jest von Satrapold
i u dwora je znam,
tam spolecnost mu wzdawa dold
toz slava budiz Wam!

Kalamaria w lese:
Kol prostira se temny les
awsak plamenem jasnym
w mem srdci hrmi ten lasky ples
a stesti pohar spasny.
Nas k sobe wize zajem ten,
jemuz wyznam dawam,
ze tajne sily prirodni
kazdy z nas jiz zwlada.
W moudrych knihach stoji psano,
ze po slunka zapadu
deje se co newidano
w sirosirem Astralu.
Kdyz temnota nas obestira
w kouzelnem swem zawoji,
hned wasnivou ja pisen zpiwam
Atramentowi!
Co tento hluk wsak znamena?
Kdo rusi nocni klid?
To rana byla priserna,
snad nekdo s kone slit?
Ja prispechala zwedawe
kde muzu pomoci
on potlouki se naramne
a ted stena do noci.
Wse rany tezke lecim hrawe
a urozeny pan
swe smrti jiste unik prawe
wsak kun se nehyba!
"Satrapold" (se probral):
Podejte mi rucku swou,
ja najednou jiz cestu znam,
dubu kosatych nas stiny zwou,
chci celou dusi patrit Wam!
Cim wetsi zahadou se zdate byt
tim wice sili prizen ma
Me dawno netesi jiz blahobyt
a samota je tiziwa.
Sic nechapu proc odmitate
doprowod muj newinny,
sand nekdy w zamek zawitate,
prijmete me pozwani!

"Satrapold":
Ten dvanacterak zmizel w housti,
tez soudruhy swe newidim
at odwaha me neopousti
toz na roh lesni zatroubim:
Jen ozwena mi z hloubi zni
a pode mnou muj or,
to newesela wecerni
jest wskutku spolecnost!
A ke wsemu jeste do jamy
ja se swym konem pad,
tu stedti Osud preje mi,
ze nezlamal jsem waz.
Ted probouzim se z mrakot tezkych,
smrti o wlas unikam,
kdys tu nahle z hlubin lesnich
kraci diwka spanila, cha cha cha...
Powez mi jen, ze nejsi sen;
newim, zda spim ci bdim?
Preludem tim tak okouzlen;
cozpak se w raji nachazim?
I kdyby smrti dech me obesel
i zkratil ziti hned,
skwost krasnejsi bych nenasel
na swete tisic let!

Stobla Blether:
Muj hejtmane a wladce panstwi
jilemnickeho
od sluhy sweho prijmout racte
kone noweho.
"Satrapold":
Ten dobry dost, ten dobry dost.
Ja nahlizim, ze stolba muj
na tohleto ma nos!
Stolba Blether:
Ach jasnosti, wzdyt nezaslouzim
pochwaly te wznesene,
wzdy ponizene Wam jen slouzim
co staci sily me.
"Satrapold":
Ten dobry dost, ten dobry dost.
Wsak dluzno priznat - u Dwora
by nebyl zadny skwost.
Jiz neztracejme cas, kdyz wola powinnost
se obeznamit s neradem co budi nelibost.
O kild a dobro nam zde ulozeno dbat,
a chybu dela ten, kdo porusuje rad.
Zelwowinou "browning" muj
wykladany jest,
prosadime stuj co stuj
zakona tvrdou pest!
Stolba Blether:
Tu w hostinci u Spiritusu
dli cizinec podezrely,
zlocinem cpi ze wsech koutu
ohawne to duchareni.
A ta dcera hospodskeho
jmenem Calamarie,
zhyralosti neskrbleno,
kdyz mu nalije!
A pohledte, tam w rohu sedi
w newazane zabawe,
oprenou ma hlawu w dlanich,
nablito ma w rukawe.
"Satrapold":
Mladiku, chci uwerit,
a rad wam take preji,
ze nechybi Wam apetit
w Krakonosove kraji?!
Atrament:
Apetit mne newemou
a co se toho tyka
mate nyni pred sebou
wprawde labuznika!
Ted wez, obludo strizliwa,
ja okultista jsem,
co te wubec zajima,
co delam cely den?
Ja kaslu na ty urady
co wladnout by mi chtely,
jen sam si zwolim zasady,
jak prozit ziwot cely!
Stolba Blether:
Ty luzo jedna spinawa,
jak mluwis s nasim wewodou?!
To zabi tlamy w bazinach
dowolit si nemohou!
Zde duwod mam, as wic nez dobry
jej do satlawy wzit-
za urazky a hrube wzpoury
musi zaplatit!
"Satrapold":
Ba co wic - on prozradil,
jsa takrka w deliriu,
ze okkultismem zpusobil
on sobe tezkou winu.
A w pritomnosti teto damy
chowat se jak dobytek;
to srownam si tez Blethere s Wami
az prijedem na zamek!

Stolba Blether:
Ja mizerii Osudu jsem pronasledowan
a duse ma jen pochybnostmi prostoupena jest
jak maso cerwy prolezle jen ziwot predstiram,
ratolest stesti meho prestala jiz dawno kwest.
Ja hejtmanowy prizne poziwal jsem nemale
a w umyslu wzdy nejlepsim ja werne pri nem stal,
Tu mezi nas wsal wrazeji klin sily nekate-
tot duwod proc me wewoda na koberci skopal.
A zoufalstwi me dwojnasobne dowrseno kdyz
zar moji pomsty sprawedliwe newyslowne wzyplal,
tu marne k srd

Kalamaria na zamku:
Ach pane wzacny, wzpominate
na wase slowa wabiwa?
I pozwani - tak me tu mate
a se mnou prosba tryzniwa.
Muze byt, ze neskromne
ja prani zrowna mam,
jedno je wsak nesporne
ze wdecna budu Wam.
Satrapold:
Wzdyt nebyt Was, tak zda se
by po mne slehla zem,
tu kazde prani Wase
jest pro me rozkazem.
Kalamaria:
Ja nezadam si hriwen wzacnych,
ni draheho kameni,
jen swobodu kdyz racte wratit
Atramentowi.
"Satrapold":
On odpykat si winu ma
za jazyk swuj tak zpozdily...
Kalamaria:
Ze pil - jen tim jsem winna ja,
sklenky mysl zkalily.
"Satrapold":
Toz stan se tedy po twe wuli,
kdyz Satrapold swe slowo dal.
Wsak neco tez mi slibis k wuli-
by s ducharenim skoncowal!
Dnes odpoledne na welbloudy
chci Te s sebou wzit,
to abych w lese nezabloudil,
doprowod Twuj mit.
Kalamaria:
Wy tusim zchuzku na zaprenou
si se mnou chcete dat?
To ladi dobre s lesni scenou
kdyz jste s kone spad.
Ac zda se mi to prapodiwne,
prece rada wyplnim,
kdyz pomohu tim z kobky temne
- Atramentowi!

Poedeldorf:
Ze wse jen podle meho prani
znamenite dari se,
jeste dnes, ja genialni!
Prejdu hranice.
Dneska mame patnacteho,
za tyden budu w Kahire,
ziwota bezstarostneho
uziwat si w nadhere.
I bez Blethera dovedu si kone osedlati,
zlatem, stribrem, diamanty
kufry pechowati!
A pak je tu ten Atrament,
jenz sokem chtel mi byt,
to zda se jako maly zert,
kdyz mam jej propustit.
Kalamaria:
Toz otewrete bez prodleni
od satlawy mriz,
je na retezu zaweseny
k memu stesti klic!
Poedeldorf:
Cha! Me uberhaupt uz nezajima
zakona ted litera,
dwaadwacateho rijna priwita me Kahira!
Kalamaria:
Mam weriti swym ocim, nebo
je to dalsi prelud jen?
Steny zalare temneho
pokryty jsou obrazcem.
Jsou to kresby medialni
a ja w nich prawdu umim cist.
Zjeweni praemurdialni
mohou wsechno rozlustit.
Jste zlociner a podwodnik a zadny wewoda,
a Wase prawe jmeno zni tak nejak jako Pobuda.
Zneuziti chystal jste se hejtmanowy duwery
a s jilemnickym pokladem prchnouti do Kahiry!
Poedeldorf:
Himmelhergott zpropadene
plan jest prozrazen,
s timhletim ja vylozene
nepocital jsem.
Horkou pudu pod nohama
znenadani mam,
rychle at jsem za horama,
nez prijda hejtman sam!

Sbor okultistu:
Slawa, slawa, slawa, pane hejtmane,
dowolte by cele mesto priwitalo was.
Co stalo se my doufame, ze mic se nestane,
a muzem rict ze mohl to byt pekne drahy spas.
Spiritus:
Wase blahorodi i s celou druzinou,
werte ze ja k oslawe mam pricin nemalo
a ze stastne je to shledani
s mou dcerou jedinou,
dneska se u Spiritusu pije zadarmo!
Satrapold:
Moji drazi okkultiste ted dik muj patri wam,
jelikoz je temer jiste, ze ja ohrozen byl sam.
Poedeldorf ten proradny
chtel hejtmanem se stat,
a ja mel byt ten neprawy -
to dluzno potrestat!
Wsak nechci mnoho trapiti
jiz pratele was sluch,
ze odhalen tu wzapeti pekny dobrodruh.
Wsak dowolte mi rici jen,
co na srdci ted mam,
nez Poedeldorfa za mrize
uwrhnouti dam!
Ja hejtman jsem ted was,
a urad muj je tim,
ze slovo dawam zakonum
kde zlocin wrha stin.
Po otci jsem von Satrapold
i u dwora jsem znam,
tam spolecnost mi wzdawa hold,
to s chuti priznavam!

Opsano z jeho fasady:
Ach, ja ubozak, tim sirym bloudim svetem,
wzdyt rodna nase otcina svym chleba neda detem.
Nade wsechno bohatstwi, nade wsechny statky,
nam wzdy budiz nrjdrazsi mluwa rodne matky!
Potud narod swuj, pokud setri swych pamatek!
Neni stribro, neni zlato, neni prawe blaho,
nybrz co je srdci draho, co jest srdci draho.
Umeni we stesti - okrasa, w nestesti - utociste!
Dokud sila, hledme dila, by pamatka po nas zbyla!
Komu se nebili staweni ze penize me,
at si wystawi jine, za penize swe!
Lide pro nas stromy saziwali, sazejme my tez!