Skryti pøed pohledy lidí ve své slávì
spojeni s matkou zde sníte své sny
vy národ jednoho tìla i ducha
tak rád bych stál tady s vámi
va?e tváøe budí mùj údiv
va?e písnì je? hlasem jsou matky
prastará znamení zanechána tìm
je? hledají to kouzlo dávno ztracené

sly?te zpìv kùry a listí
pohleïte v koruny sahajíc k nebi

tak mocný je po vìtru stesk
kdy? upadám do bezedných nocí
vìda v?ak ?e støe?íte kroky mé
v zeleném království èistoty
zde ?ijete tak svobodní a silní
opìt ve své mysli nalézám klid
kdy? ve snech zde vámi obklopen
cítím se být va?ím bratrem

Vítr probouzí pláò chladivým dotekem
okouzlen vùní stromù pokraèuji v cestì
tak rád slýchám písnì zurèícího pramene
veden hlasem tajemným vnímám tlukot de?tì

temnotou hvozdu ji? pohlcen zcela
v?ak koneènì spatøil jsem cesty své cíl
pøedlouhý èas ji? vede mì touha
stát u stìn mohyly by? s vypìtím sil

my?lenky spjaté s hlasy mých pøedkù
na nesmrtelných kamenech nacházím znamení
vnímám sílu pouta je? cítil mùj rod od vìkù
koneènì cítím sílu bohynì v kameni

Nad ostrým høebenem vysoké zimní hory
Na nebesích temných silné vìtry dují
První kapky dopadajíc pøedzvìstí jsou bouøe
Tvorové strachem zasa?eni lezou do svých slují
To u? první údery rozeznívají skalní stìny
Hromová kladiva po celé zemi zní
Neuvìøitelnou rychlostí se valí voda
Masy kapek de??ových na stromy padají

Ref: huèící masy vody padají na prostou zem
V zajetí bouøe, já nav?dy chci tu snít ten sen

Jak k zemi pøikován pøi pohledu na scenérii
Její? svìdkem v ukrytu jeskynì být jsem smìl
Otøesen zírám na starou mohutnou borovici
V?dy? tento obraz pøinesl mi jedné noci sen
Mocný vítr vál, opíral se ve kmen její
Skoro jako by jen ji vyvrátit chtìl
Její koøen pøepevný málem nemìl síly dosti
Aby se ve zmoklé zemi udr?el

Ref: huèící masy vody padají na prostou zem
V zajetí bouøe, já nav?dy chci tu snít ten sen

Ve smuteèním hávu, má du?e tkaná ?edí
Pøi pohledu na mýtinu kdysi stromy zarostlou
Spatøíc posla smutku jak na kameni sedí
Du?e prosí pøírodu nech? zasáhne silou svou
Nad pøetì?kými mraèny ozývají se hromy
Na dlouhý èas v temnotu zahalen je kruh sluneèní
Snad divný to jen sen - já vidìl kráèet stromy
Jak plni síly svahem jdou, spojeni svými koøeny

Berou si zpìt, co lidé jim vzali
Boøí staré zdi, strhávají domy
Není úniku, pøed silou pøírodní
Pusto?í a plení s neskuteèným hnìvem

Obrovské kusy skal valí se do údolí
Z druhé strany rokle ji? pochodují stromy
Lidé strachem zmateni marnì spásu hledají
V nadìji se bì?í skrýt do nedalekých jeskyní
To v?ak je?tì netu?í s èím, ?e se tam setkají
Z jeskynního vchodu ?hnou páry vlèích oèí
Za køivdy je? spáchali na zelené øí?i
Byli matkou odsouzeni k potupné smrti