V jantaru zalitý pavouk zatou?il po mou?e zkamenělé
ve vedlej?ím valounu záhnědy sto milionů let ule?elé.
Proč věčný fujavec jedovaté pi?mo klade mezi nás
kdy? soumrak ?pinavec barvy míchá?

Kdy? vzkřísils kdysi jednoho dvounohého monstra s půltuctem končetin pomine??
Přiznej druhům jiným práva podobného na zmrtvýchvstání vyhynulých species.

V?ak příroda svou uměleckou formou vyjadřuje nadpozemské síly
- orientaci k bahnu kolmou dva kamínky jantaru se slily.
I vzbouřily se myriády zakončení nervových v kotli se něco s mlaskotem hýbe
úsvit ?lemu buněk hybernovaných Hexenkessel der Liebe!

Stratigraficky významná zkamenělina vyjadřuje emoce zabarvením
amoeba kaboní se do zlatova gigantická chapadla se v ?ivá mění.
Předchůdci prvotních troglodytů přicházejí dr?avy své obsadit
vrcholy nebetyčných ?títů té? ní?iny znovu si podrobit.

Mrzne dobře i v jemných vlásečnicích rybničních hvozdů a křovin.
Psychoteror mrazu je přítomný.

Má příchuť skla a paralýzy a třes co brání pa?ím zdvih chladnokrevná pára, ?lahoun mízy tekutý dusík z průrvy dých.
Koho nese? na svých bedrech ponorná ty řeko?
Pachole, co ve tmě ssálo netopýří mléko.
Sna?ím se prozkoumat to zřídlo geometrii krystalu
jádro, co dávno vystydlo a du?i obecního močálu.

Mrzne dobře na bulvách skřípou víčka a mezi kmeny pro?el stín a zase zmizel do hlubin.

Dle glaciální kosmologie prostor věčné ledy plní svět dutě vypouklý je
a stolek u? se pod prsty vlní.
Duchu Hannse Hörbigera pokorně Tě prosíme vysvětli nám kam se teda
v?ichni slepě řítíme?
?Vzdálena od rozbředlosti pod nulou teprv slova zrají
permafrostem ku věčnosti ledy ať raděj nepukají."
?Mrzne dobře a bude mrznout je?tě líp blí?í se orbitální disfunkce:
dráha Země jest vychýlená a vzdaluje se od Slunce."